Všechno dobré je k něčemu zlé

Seď rovně, usmívej se, neskákej do řeči, pusť sednout starší lidi a – nejez to, budeš tlustá. Sedím rovně, usmívám se, neskáču do řeči, staré lidi pouštím sednout. Slušná holka, po tento bod se ta výchova mamince povedla.

 

Ale – jím a nejsem štíhlá. Nijak zvlášť mi to nevadí, ale veřejné mínění mi podsouvá, že to v pořádku není. Jaro mi taky docela netečně podsouvá, že to v pořádku není. Bráním se, co to jde, ale každé rok mi duben fakturuje zimní zásobování. Mám vždy o číslo menší oblečení a o číslo větší tělo. Zatím to teda úspěšně maskuju jinými triumfy, modré oči, slušná kariéra, tři zdravé a moudré děti, hezký manžel… Ale chtě nechtě se to mámino „budeš tlustá“ na sebevědomí odrazí. Paradoxní je, že ani ne tak ty velikosti mi lezou na životní spokojenost.

Víc mému vyzrálému já, které už neřeší beďary, zkoušky, kopačky ani jiné pubertální nejistoty, vadí to, že se nemám pod kontrolou. Je to jako kuřák, který vám do očí tvrdí, že může kdykoliv přestat kouřit. Já si do zrcadla do očí tvrdím, že můžu kdykoliv začít. S dietou. A že do tří měsíců mám 63kg/177cm.

Tvrdím si to už dvacet pět let. Lžu si do kapsy, že nejsem závislá. Že jen nebyla příležitost, dostatečně silný podnět nebo jiná skutečnost, která by mi hubnutí už nedovolila odkládat. Nechala jsem jídlo a chuťové buňky, přebrat kontrolu nad mým počínáním. Nechala jsem je rozhodovat o tom, jak se budu cítit.

Příští rok mi bude čtyřicet, to už je sakra last call… Sedla jsem si místo k odpolednímu koláčku k diáři a sepsala, co bych ráda do těch kulatin stihla změnit. Třeba vám to pomůže taky. Třeba si taky říkáte, že přeci můžete začít kdykoliv. Tak co třeba teď hned. Vždyť po světě chodí tolik kuřáků, co přestali kouřit ze dne na den.

  1. využiju toho, že každé jaro mi tělo samo od sebe dovolí malinko zhubnout a už se toho nepustím – budu držet sestupní směr na váze
  2. pokusím se po malých krocích opět převzít vládu nad svojí kontrolou a naučím se ovládat. Nemusím přeci čekat na to, až mi přeplněný žaludek nebo příliš těsné džíny dají najevo, že jsem to přehnala s jídlem. Nastavím si ten kontrolní mechanismus daleko dřív a bez fatálních následků. Protože ty se obvykle napravují mnohem déle, než se působí.
  3. nastavím si na příští tři měsíce reálný plán s dostupnými kroky, které budu zavádět do svého života.
  4. (neumím žít bez sladkého). Zkusím proto pravidlo tří kousků. Dám si sladkého co chci, ale maximálně tři kousky. Chuť na sladké se tím uspokojí, ale člověk se neprojí ke špatnému svědomí.
  5. Nebo zkuste dostávat svůj denní příjem potravin pod kontrolu po hodinách. Ráno vstanu a budu se pečlivě hlídat dvě hodiny. Po třech dnech přidám další dvě hodiny. A tak dále. Po pár týdnech už zvládnu celý den nejíst nesmysly, nepřejídat se, nemlsat mezi jídly. Postupná taktika zabírá. Věřím tomu!